O Pražském lingvistickém kroužku

Dějiny

One more cathedral

Pražský lingvistický kroužek byl jednou z nejvlivnějších škol jazykovědného myšlení před druhou světovou válkou. Prostřednictvím svých členů jako byli Roman Jakobson nebo René Wellek ovlivlnil moderní americkou lingvistiku i jazykovědce po celém světě. Přestože 'klasické období' Kroužku je možné datovat rokem 1926, kdy se konalo první zasedání, a začátkem druhé světové války, Kroužek má své kořeny již v dřívějších pracech jeho členů, v jejichž díle také pokračovala činnost kroužku i po jeho zániku.

Mezi zakládající členy patřily osobnosti jako Vilém Mathesius (prezident PLKu až do jeho smrti v roce 1945), Roman Jakobson, Nikolaj Trubeckoj, Sergej Karcevskyj, Jan Mukařovský, a mnoho dalších, kteří se začali scházet v polovině dvacátých let minulého století, aby mohli diskutovat o věcech společného zájmu.

Zpočátku nepravidelné schůzky s přednáškami a diskusí se postupně vyvinuly do pravidelných setkání. První výsledky spolupráce čelnů Kroužku byly předloženy ve společných tezích připravených pro První mezinárodní kongres slavistů v Praze 1929. Tyto teze byly později publikovány v nově založené publikační sérii Travaux du Cercle Linguistique de Prague.

Théses nastínily směr, kterým se poté vydali členové kroužku ve svých pracích. Mezi základní pojmy v nich vytýčené patřily: přístup ke studiu jazyka jako synchroního systému, který je zároveň dynamický, funkčnost jazykových jednotek a důležitost společenské funkce jazyka.


Současná činnost

Prague's Old Town Square

Po válce činnost Kroužku postupně ustala a pokračovala převážně v individuální práci jeho dřívějších členů a jejich žáků. Teprve 60tá léta dvacátého století přinesla znovuobnovení předválečných tradic, které vyústilo v publikaci Travaux Linguistique de Prague stavící na bohaté pražské jazykovědné tradici. S nástupem 'normalizace' 70tých let byla však bohužel činnost nového Kroužku nedobrovolně přerušena.

Spolu s politickými změnami roku 1989 se aktivity Kroužku začaly pomalu obnovovat. Díky úsilí českých jazykovědců, zejména Prof. Petra Sgalla a Prof. Oldřicha Lešky, započal kroužek pravidelná setkání na témata nového výzkumu i dějin jazykovědy.

Tato práce vyústila na podzim roku 1995 v publikaci nových Travaux. Úspěch konference k 70tému výročí PLKu v roce 1996 ukázal, že činnost Kroužku stále stojí za pozornost i téměř po sto letech.


Základní literatura

Czech National Gallery

Základní přehled dějin a teoretického vývoje Pražské lingvistické školy podal Josef Vachek v knize The Linguistic School of Prague: An introduction to its theory and practice, vydané Indiana University Press v roce 1966. Tato kniha je základní zdrojem informací o Kroužku v angličtině. Česky bohužel podobně podrobný přehled, který by obsahoval to nejdůležitější včetně medailonků členů a podrobné bibliografie dosud nevyšel.

Josef Vachek byl také redaktorem průvodní čítanky A Prague School Reader in Linguistics obsahující zásadní příspěvky členů k problémům obecné lingvistiky. Tento soubor prací vydalo Indiana University Press v 1964.

K dispozici jsou samozřejmě také všechna Travaux. Jak předválečná Travuax du Cercle Linguistique de Prague tak Travaux Linguistique de Prague ze 60tých let, v nichž lze vysledovat poválečný teoretický vývoj Kroužku.

Česky jsou také k dispozici mnohá díla členů krožku jako jsou: Roman Jakobson , Nikolay Trubetzkoy, Sergei I. Karcevskiy, Vilém Mathesius, Vladimír Skalička, Bohumil Trnka, Josef Vachek a další.